konec a začátek

protože za něčim chci udělat tlustou čáru
protože teď už se na to cejtim
změnit věci
a začít jinde
jinak
https://peanutbutterbiscuits.blogspot.cz/?m=1

hezkosti

nečekaně volný dny
nečekaně fajn lidi
kola
vyšívání do jedný do rána a koukání na It's kind of a funny story
ranní jóga
a kafe
večerní čaj
a svíčky a světýlka
pizza
čokoládový sušenky, který nějakym zázrakem křupou
třpytky ve stejný tmavě zelený barvě, jako šaty
slunko a jarní dny
přemýšlení nad věcma úplně jinym způsobem

a takový trochu srovnání si věcí v hlavě a děsná úleva

I'm not strong enough to stay away

mam trochu dojem, že se sypu
a nenávidim tyhle zasraný závislosti
kdy to vypadá, že už je to dobrý, že se to dá
a pak se stane něco, ani většinou nevim co
a jsem zas na začátku
já fakt nevim už
bude to dobrý
ale to to proboha nemůže bejt konečně takový, aby mě obě možný varianty neubíjely?
nějaká třetí možnost?
zapomnění?

jsou i fajn věci
mluvení s lidma
lidi cvičící s učitelem uprostřed chodby jógu
ten pocit, když mam po sto letech novej song

zvracim kvůli stresu nebo je v tom něco jinýho?

"Ty jdeš zejtra.."
"Ne."
"Ale vždyť tam máš.."
"Ne."
sakra ne
nikdo neexistuje

strach

vzpomněla jsem si, jak jsme všichni celou noc tancovali, courali venku, pili, smáli se, nechali si pokreslit svítivejma barvama obličeje
nic neni víc, než festival na hradě
šla jsem spát ve čtyři ráno
myla si vlasy, protože mě týpek při pokusu sbalit mě polil pivem
spala jsem s ručníkem na polštáři, ty vlasy byly ještě ráno mokrý
vstávala jsem v půl osmý
a čekalo mě deset hodin ve vlaku a přestupy
nikdy jsem nespala tak málo
ale stejně to byly nejlepší dva dny
•
vzpomněla jsem si, jak jsme stály hodinu venku, objímalas mě a já brečela jak malá holka
posadilas mě na lavičku, uvařila mi čaj a ohřála brambory se smetanou od večeře
•
vzpomněla jsem si, jak jsem s tebou mluvila o méněcennosti
první člověk, se kterym jsem o tom mluvila a k něčemu to bylo
koupily jsme si na benzínce pivo a pak ho pily ve vlaku a mně to přišlo jako hrozný dobrodružství
•
vzpomněla jsem si, jak jsem přijela znovu
mávala jsi na mě ze dveří vlaku, já běžela
objalas mě a já věděla, že to zase bude dobrý

všechno to bylo zatraceně hezký
otázkou je, proč už jsem ti sakra dávno nenapsala?

sto roků samoty a jedna lžíce na boty

sněžilo
já tam stála
koukala do slunka
na tvář mi padaly vločky
zachytávaly se na řasách

stála jsem na vysokym pařezu
kouřila
a bylo to jaksi osvobozující

potřebovala jsem něco vanilkovýho
těžko ten pocit definovat
každopádně jsem upekla čokoládový sušenky
ke kterym piju vanilkový mlíko
a celkem v pohodě, řekla bych

všechno je najednou děsně aesthetic
asi
ranní výlety k doktorce
městem zní kostelní zvony
ještě je šero
a já už jen to, že se od busu vydám na opačnou stranu, vnímám jako dobrodružství
je to změna

nestávalo se mi tak často, že bych ve filmu nebo seriálu našla někoho, kdo by mi připadal tolik jako já
teď je to tak často
a vždycky někdo svym způsobem bezcitnej
kdo se chová jako uplnej vůl
ale vlastně to nemyslí uplně blbě, jen to s lidma neumí
ale víceméně to pak beru tak, že rozhodně nechci bejt taková, jako ten někdo
že až takhle špatnej člověk nejsem
(nojo, člověk ze seriálu, ne realita, ale tak žejo..)

ono je to složitý
všechno je teď o tolik lepší
ale stejně o tom denně přemejšlim
nebo si minimálně vzpomenu
jen bych v tom chtěla najít nějakou.. rovnováhu?
něco neubíjejícího
prostě se už posunout dál
uplně

jde to, pomalu, ale jde
jenom si nejsem jistá, jestli to upínání se k různejm věcem, je v poho
zas na druhou stranu to pomáhá
a ona řekla, že je to super
takže asi..

poslouchám pořád TDG
a prostě do hajzlu
tolik zmatku
ale zároveň radosti

kdo vlastně jsem?

nic mi není?

vypadalo to všechno tak nějak správně
a hlavně spontánně
skočila jsem ze třetího schodu
(hm, ne patra)
obula si venkovní boty
a šla ven jenom v tý obří úžasně teplý mikině
padaly malinký vločky
já tam ve sněhu obcházela dokola kanál a kouřila
se sluchátkama v uších
a byla to strašlivá úleva
skleněný dveře jako zrcadlo
úsměv

a pak bylo najednou všechno skvělý
učitelka fyziky se evidentně něčim sjela
protože jinak si to vysvětlit neumim
debaty o svatebních šatech a že i po třiceti letech má manžela ráda no a že už na to kašlem a šli jsme domu o půl hodiny dřív
a hrozně se s ní všemu smáli
zajímavý, nechápu, miluju

všechno dneska fungovalo
a já z toho mam šílenou radost
a navíc byl ráno krásnej východ slunce
co je víc

metrem a tramvají spěcháme za životem

den Zrní
svetr Zrní
plátěnka Zrní
a třeba Zrní z Madridu je nejvíc
strašně bych někam jela
taková ta umělecká cesta
veganský restaurace, pouliční umělci a noční město
jen musim sehnat někoho dostatečně "neslušnýho"

dneska to bylo jiný
všichni ti lidi
svoboda ani se nepřihlásit na wifinu
až teď mam pocit, že to všechno má smysl
a všechno je to najednou o sobotách

inspirována twitterem jsem si udělala na zítřek jídlo
bude černej čaj
a perníčky
a je to fajn, moc

učení matiky venku
klepala jsem kosu
klepat kosu s matikou je pěkně naprd
ale klepat kosu s matikou a vonnou tyčinkou už neni tak špatný

chce to víc bílejch triček

banánový muffiny ♥

strašně super film